Karel Štáf

Po vzoru rodiny jsem se v útlém věku začal věnovat fotbalu, následně jsem se přes hokej, volejbal, box a další sporty dostal  ke  kickboxu.
Bojové sporty jsem měl vždy rád a možná právě proto, že jsou  mému srdci tolik blízké, jsem se nemohl zbavit  pocitu, že je třeba vše posunout…
Přál jsem si, aby vše do sebe zapadalo a logicky navazovalo.  Založil jsem si firmu na dodávku a montáž bezpečnostních systémů. Díky mému přátelství s bezpečnostním specialistou Ovedem Golanem a zbrojním specialistou Janem Manlíkem se začal kruh hezky dotvářet. Práce pod vedením těchto lidí posunula mé schopnosti zase dále a dřív než jsem se nadál, byl jsem držitelem zbrojního průkazu, licencí a nových dovedností.

Naše klienty jsem začal učit použití zbraně při sebeobraně a já sám jsem se zdokonaloval pod vedením Josefa Tomana v reálné sebeobraně, která se velice liší od soubojů v ringu na tatami nebo v kleci. Celé to vedlo k tomu, abych po stovkách hodin v potu a bolesti zjistil, že vlastně nic neumim a má touha být připraven a schopen obrany stále narůstala.
V ringu, kde známe soupeře a souboj má pravidla, je možné taktizovat – šetřit sílu. To však v reálném souboji bohužel neplatí! Pochopit to a naučit se s tím pracovat je výzva.

Asi před 17 lety jsem potkal Jana ,,Honzíka,, Jirkala a začal jsem s ním cvičit. Když se  rozjížděl závod SPARTAN RACE v České republice, bylo jasné, že  pod vedením Honzíka  se i do této výzvy pustím.  Dokončil jsem 3x SRPINT, 2x SUPER a 1x BEAST a postupně přivedl mnoho dalších závodníků.
Když si Honza otevřel vlastní tělocvičnu, byl jsem s ním i při něm (Je super člověk, dobrý trenér a můj velký přítel.) Během našich tréninků se zrodil nápad vyzkoušet hodiny reálné sebeobrany v AGOGE…
Přes komplikované začátky máme dnes velice dobrou partu.
Reálná sebeobrana není sportem v tom známém smyslu, ale je pro každého, kdo k potřebám být připraven, bránit se a bojovým sportům tíhne.

Motto: ,,TEPRVE KONEC KORUNUJE DÍLO,,